Pohádka Dobrodružství Holuba Honzy II


Pohádka Dobrodružství Holuba Honzy II

V této pohádce se setkáte s holubem Honzou, který se od obyčejných holubů v něčem liší. Honza je zkrátka taková zajímavá holubí osobnost. Spolu s ním se vypravíte do jedné úžasné budovy, která se nachází nedaleko Staroměstského náměstí. Doufáme, že vás pohádka inspiruje k tomu, abyste toto místo brzy navštívili. Máme čerstvé zprávy, že se tam na vás moc těší...

autorkou pohádky je Ladislava Whitcroft

Kapitola druhá: Jak se Honza skamarádil s Knihomolem

Holub Honza se ocitl v knihovně, která stojí na Mariánském náměstí. Prozradím vám, že se jí říká Ústřední knihovna Městské knihovny v Praze. To kdybyste se tam chtěli někdy podívat. Ale zpět k Honzovi. Ten po zavírací době vyletěl z úkrytu a vydal se na průzkum potemnělé knihovny. Hned se tu cítil jako doma. 

„Tady je ale krásně,” pochvaloval si, když knihovnu trochu prozkoumal. Úplně nejvíc se mu líbilo v dětském oddělení. Dlouho si prohlížel obaly knížek, na kterých byly krásné obrázky dětí, zvířat, aut a dalších podivuhodných věcí. Zkrátka to byla pastva pro oči. Honza občas nějakou knihu zobákem otevřel a podíval se do ní. Zjistil, že i uvnitř knížek jsou obrázky, a to se mu moc líbilo. Kromě obrázků tam ale bylo ještě něco jiného. Vypadalo to jako podivné černé drobky. Honza do nich nejdřív zkoušel klovnout, ale zobákem narazil na papír. Pak drobky zkoumal zprava i zleva, ale na nic nepřišel. Nakonec si nahlas povzdechl:

„Vrky, vrk. Ty knihy jsou moc krásné. Stejně ale pořád nechápu, jak se z nich lidé dozvídají všechny ty zajímavé věci. A co u Velkého holuba znamenají ty divné drobky?”

„Hehe, kdepak drobky, písmenka to jsou,” ozvalo se z jedné poličky. 

Honza překvapeně vyvrknul: „Vrk. Kdo to tady mluví?”

„To jsem přece já, knižní mol Knihomol, k vašim službám. Přebývám v této velkolepé knihovně. Vezměte prosím na vědomí, že jsem velmi vzdělaný a na mnoho věcí znám odpověď. Stačí jen položit otázku, kterou milerád zodpovím.” Honza zvedl hlavu a to byste nevěřili, co uviděl! Na poličce seděl zajímavý tvor, který měl sice molí křídla, ale jinak rozhodně nevypadal jako obyčejný mol. Byl ještě o něco větší než Honza, na sobě měl manšestrové kalhoty a sako, na nose brýle a v ruce držel nějakou knížku. Navíc se tvářil velmi oduševněle, a to se obyčejní moli opravdu netváří.

Knihomol slétl z poličky k Honzovi, odkašlal si a promluvil: „Vidím, že vás zaráží můj vzhled a způsob mluvy. Již mnoho let obývám tuto velkolepou knihovnu, kde se mi dostalo vybraného vzdělání. Proto hovořím knižním jazykem. Pokud vás zajímají knihy, mohu vás naučit číst. Na poličkách zde se nachází opravdu kvalitní literatura,” pokynul křídlem směrem k regálům s knihami.

„Takže když se naučím číst, tak zjistím, co je v těch knížkách?” zavrkal dychtivě Honza.

„Přesně tak. Pak si budete moci přečíst všechny tyto moudré knihy, vážený pane holube.”

Pak Knihomol otevřel tajná dvířka ve zdi za jednou z poliček a zavedl Honzu do svého domečku, který si tu zařídil. Honzovi se tam moc líbilo. Na stěnách byly nakreslené drobky, o kterých už Honza věděl, že se jim říká písmenka. Také tam bylo několik knížek, které si tam Knihomol nanosil. 

„Bude mi potěšením, pokud se rozhodnete se mnou bydlet. Rád se o svůj skromný příbytek podělím s tak zajímavým a dychtivým opeřencem,” nabídnul Knihomol a Honza rád souhlasil.

Knihomol byl trpělivý učitel. Uteklo několik měsíců a Honza se naučil číst. Nejdříve si přečetl o Staroměstském náměstí, kde se scházel s ostatními holuby. O každou zajímavou novinku se vždycky zatepla podělil s Knihomolem. 

„Knihomole, to jsi věděl, že Staroměstské náměstí je úplně nejstarší v Praze? To tam určitě bydlel i praotec Velký holub,” vrkal nadšeně.

„Správně,” přikyvoval moudře Knihomol, „dříve tam bývalo rušné tržiště, to se vašemu váženému praotci jistě moc líbilo!” 

A tak Honza zůstal bydlet v knihovně na Mariánském náměstí. Je tam moc spokojený. Pokaždé po zavírací době se s Knihomolem vydávají na průzkum knihovny, čtou si v knížkách a povídají si o všem možném. Někdy hrají legrační hry. Třeba na knižní schovávanou nebo na písmenkovanou. Nejvíc je ale baví hra na otázky. To vždycky společně vymyslí otázky, na které by chtěli znát odpověď, a pak se tu odpověď snaží najít v knížkách. Až příště půjdete do knihovny, zkuste si také takovou hru zahrát. A jestli náhodou potkáte Honzu, tak ho od nás pozdravujte.

Otázky:

  1. Pamatuješ, kterou hru mají Honza a Knihomol nejraději? Předveď rodičům nebo kamarádům, jak se hraje...

  2. A jak se asi hraje písmenkovaná a hra na knižní schovávanou?

  3. Pamatuješ si, jak vypadal Knihomol? Připomíná ti někoho, koho znáš?

  4. Proč se Honzovi líbilo v knihovně? Chtěl bys tam také chvíli bydlet?

Nakresli ilustraci k pohádce nebo vytvoř koláž z fotek, svůj výtvor pošli do soutěže.

Přejít do fotosoutěže
Zpět na ostrov