Pražská domovní znamení


Užité umění

Erb nad vchodem, nebo soška vestavěná do fasády. Jakýkoli reliéf označující dům či  vchod místo číslem uměleckým dílem je typickou ukázkou užitého umění. Užité umění je druh umění, které je určeno ke každodennímu používání. Tedy je to něco, co je krásné a zároveň funkční a praktické. 


Historie značení domů

Nejstarší dochované domovní znamení je z 3. století př. n. l. a našlo se v egyptské Gíze. Historie znamení tedy sahá daleko. U nás se datují od 14. století a v  Praze je pak dochovaných domovních znamení nejvíce. Celkem 264.  Rozmach měst mezi 16. - 17. stoletím vedl i k většímu užívání těchto domovních označení. V polovině 18. století však přišlo povinné číslování domů, které domovní znamení mělo nahradit. V 19. století se stejně u budov (např. secesních) tradice držela a domovní znamení se nad vchodem významné budovy objevovalo i přesto, že již nebylo zapotřebí.


Dělení znamení

Domovní znamení většinou označovala domy podle jejich majitele. To byla znamení rodová. Pomáhala třeba při doručování pošty nebo při orientaci ve městě. Bohaté a významné rodiny, které měly vliv na chod města, měly také právo si nad svůj vchod zavěsit rodinný erb. 

Existovala také znamení řemeslná. Řemeslníci se často sdružovali do tzv. cechů, a to hlavně kvůli ochraně řemesla a oddělení poctivých řemeslníků od těch podvodných. Cechy si pak vytvářely vlastní erby, v jejichž středu se typicky objevil symbol řemesla – čitelný i pro negramotné (ty, kteří neumějí číst a psát). 

Líbil se vám tento článek? Trénujte své znalosti a ověřte si je v kvízu.

Trénink

Pro splnění aktivity je nutno se přihlásit
Zpět na ostrov