Vláček Venda I


Vláček Venda I

Pro rodiče a učitele:

Pojďte si s námi udělat výlet do dob páry. Podíváme se na Masarykovo nádraží, kterému se dříve říkalo nádraží Praha a později také ještě Praha státní nádraží. Příběh parního vlaku Vendy otevírá prostor k povídání nejen o parních vlacích, ale také o našich emocích. Společně se můžete zamýšlet nad tím, co v nás vyvolává vztek, jak se cítíme, když nás něco naštve, a jak nejlépe můžeme vztek zvládnout. 

autorkou pohádky je Ladislava Whitcroft

Kapitola první: Jak se Venda vztekal

Tahle pohádka se udála v dobách, kdy po kolejích běžně jezdily parní vlaky. Na Masarykově nádraží, kterému se dříve říkalo nádraží Praha, tenkrát bydlel parní vlak Venda. Každý den vozil lidi z Prahy do Olomouce a samozřejmě také z Olomouce do Prahy. Venda si tyhle jízdy moc užíval. Vesele si funěl po kolejích a zpíval si houkavou písničku:

„Vesele si houkám, 

vpravo vlevo koukám.

Z Olomouce do Prahy,

houkání mě moc baví.”

Jednou ale do Vendy nastoupila skupinka rozjívených turistů. Celou cestu křičeli, až z toho Vendu rozbolela hlava, a pak dokonce začali házet z okna odpadky! V noci se Vendovi kvůli tomu zdály ošklivé sny a druhý den se probudil v moc špatné náladě. 

„Dnes nikam nejedu a nikam nikoho nevezu! Ne a ne!” vztekal se.

„No to bychom se na to podívali. A jak by se pak dostali lidé do práce a na výlety? A co když někdo chce navštívit nemocného kamaráda a kvůli tobě se za ním nedostane? Okamžitě přestaň zlobit a vydej se na cestu,” napomenul Vendu průvodčí Píšťalka.

Venda vzteky vypustil pořádný oblak páry: 

„Opakuji, že dneska nikam nepojedu! Ne a ne! Odmítám vozit ty uječené nezbedníky. Ať si jezdí do práce a na výlety třeba na trakaři nebo na oslovi. A ty, Rózo, okamžitě přestaň houkat huhůůů. Bolí mě z toho hlava!” 

„Huhůůů. Já to ale jinak neumím. A taky nemůžu za to, že jsi měl špatný den,” houkla smutně mašinka Róza, která odpočívala kousek od Vendy.

„No tohle!” dupnul kolečkem Venda, který se tak rozčílil, až mu z komína vyletěly jiskry. Pak se pořádně rozjel a narazil plnou parou do Rózy. Buch! To vám byla rána. Róze vytryskly slzy a vyjekla bolestí: „Au au, Huhůůů!”

„A dost, Vendo! Podívej, vždyť Róza kvůli tobě teď pláče,” zamračil se přísně pan Píšťalka, „ona přece nemůže za to, že máš dnes špatnou náladu. Běž na odstavnou kolej a zahoukej, až se uklidníš. Pak se hezky Róze omluvíš.” 

„Hůů!” houknul vzekle Venda, až mu z toho šla pára od uší. „Já se nechci uklidnit! A už nikdy nebudu nikoho nikam vozit! Odcházím do důchodu,” odfrkl si naštvaně a odfuněl trucovat na odstavnou kolej. 

Otázky:

  1. Jaký byl Venda typ vlaku? A jak se tenhle vlak liší od vlaků, které jezdí dnes?

  2. Ano, Venda byl parní vlak. To znamená, že byl poháněný párou. 

  3. A jestlipak víš, odkud a kam Venda jezdil?

  4. Ano, Venda jezdil mezi Prahou a Olomoucí. Zkus najít tuhle trasu na mapě. Kterými městy vede?

  5. Co bys řekl turistům, kvůli kterým měl Venda špatné sny?

Nakresli ilustraci k pohádce nebo vytvoř koláž z fotek, svůj výtvor vyfoť a pošli do soutěže.

Přejít do fotosoutěže
Zpět na ostrov